Na vašich stránkách mě nadchla krásná úvodní věta: Je lepší se úplně opotřebovat, než zrezivět
Nemohu si, samozřejmě v zájmu našich cvičenek, odpustit otázku: Jak se máte?
Mám se dobře, děkuji za optání. Ano, řekl bych, že ta věta mě docela vystihuje. Proč má člověk jen tak ležet u televize, cpát se a tloustnout? Raději půjdu do fitka a pořádně se vyřádím. Nic se tomu skvělému pocitu po lekci, že jsem se unavil, nevyrovná.
Jak to s vámi vypadá? V jaké fázi zrezavění se momentálně nacházíte a jak to se sebou vidíte v delším časovém horizontu?
Doufám, že to se mnou vypadá dobře. Ano, ve fázi rezavění opravdu jsem díky své 14-ti letému koníčku, tancování, avšak doufám, že ještě hodně vydržím, a to i má kolena. V delším časovém horizontu to zatím nevidím nijak, protože nejsem ten člověk, co má nalinkovaný život na deset let dopředu. Já žiji současností. Nemá cenu moc plánovat, protože docela často se „něco“ stane a rázem máte celý život úplně naruby. Proto moc dopředu neplánuji.
Jste mistr ČR v sólo i úspěchy z mezinárodních soutěží. Kterého úspěchu si ceníte nejvíc?
To nejde jednoznačně říci. Všech svých úspěchů si hodně cením a je těžké říci, jestli si cením více úspěchů v sólovém tancování nebo v malé skupině popřípadě ve velké formaci. Sólo by boj každý sám za sebe, ale formace byly boj za víc lidí, za celou partu. Asi nejvíce si cením zkušeností, které jsem jako tanečník získal. Vždy když jsme totiž tvořili choreografie, tak jsme se snažili, aby všechny pohyby byly v dokonalém souladu s hudbou, zpěvem i jinými zvuky v hudbě. A právě o to se snažím i já ve svých sestavách, aby pohyb a hudba nebyly dvě odlišné věci, ale aby dokonale šly ruku v ruce. Další zkušenosti, které si nesmírně vážím, je to, že jsem se zbavil trémy na soutěžích, a tedy i nyní nemám problém tancovat a předcvičovat před lidmi. Velmi rád vzpomínám na ty časy, ale teď je teď, proto nesmíme moc vzpomínat, aby nám současnost neutekla.
Tady jste cvičil zumbu, ale v Praze vedete rovněž lekce cardio a MTV dance. K tomu studujete v Praze Mezinárodní obchod. Jak to jde všechno časově skloubit dohromady?
Popravdě řečeno zatím nevím, protože jsem teprve v prvním semestru, a tudíž mám před sebou své první zkouškové období. Pevně ale věřím, že se mi to skloubit povede. Časově to dohromady skloubit jde, protože vysoká škola není o tom, že sedíme od rána do večera v lavicích, jak tomu bylo na gymnáziu, kde jsem dříve studoval, máme tu mnohem více času, a díky tomu mohu zvládat i jiné aktivity, které jsem dříve časově nestíhal. Dalším faktorem mého volného času je to, že jsem v Praze nováček. Sice jsem tu před dvěma roky byl jako instruktor na jednom marathonu, ale od té doby nic, takže mě tu nikdo zatím moc nezná a na mé hodiny zatím chodí jen pár lidí. Začátky jsou vždycky těžké, ale pevně věřím, že i tady si najdu skvělou klientelu, tak jako jsem ji našel v domovském Prostějově.